Něco málo o sárí
CO JE TO SÁRÍ?
Sárí je nejstarší stále běžně nošený oděv na světě. A přitom je úplně jednoduchý - je to vlastně jen pruh látky, který se dá zavinout na tělo mnoha způsoby. Oba jeho okraje bývají zdobeny výšivkou nebo tiskem, nejvýraznější zdobení ale bývá na jednom jeho konci. Tomu se říká pallu, pallava nebo headpiece. Jde o dekorativní ukončení sárí, které se může nosit přes rameno anebo přes hlavu jako závoj. Nejčastěji se nosí v Indii, Nepálu, Bangladéši a na Srí Lance. Oproti častým představám mívá běžné sárí pouze 5 - 6 metrů. Výjimku tvoří některé typy jihoindických sárí, které mohou dosahovat až úctyhodných osmi metrů.
Pod sárí se ještě nosí speciální spodnička (gahgri, petticoat), na kterou se sárí upevňuje. Jde o dlouhou, bavlněnou sukni, která má v pase provázek. Některá domorodá sárí ale drží pohromadě jen uzlík, někdo zase dává přednost zamotání sárí za provázek.
Ještě důležitějším doplňkem je blůzka, neboli čoli. Kromě některých domorodců nebo hodně starých žen nosí "něco" pod sárí každá Indka. I když původně k zakrytí toho nejdůležitějšího sloužil jen pruh látky, asi od 12. století se díky vlivu islámu začala objevovat poněkud decentnější čoli. Klasické čoli má kratší rukáv a vepředu zapínání na knoflíky nebo na háčky. Je vyrobeno buď přímo z látky na čoli, která bývá součástí dražších sárí (ozdobné okraje se použijí jako dekorace rukávů) anebo z jednoduché bavlny. Čoli se v Indii neprodávají, Indky si je nechávají ušít na míru u svého krejčího, kde si také vyberou z neskutečně pestré palety barevných látek tu, která se bude nejlépe hodit k jejich sárí. S pokrokem doby se samozřejmě objevují i alternativy, takže na různých večírcích, slavnostech nebo ve filmech můžeme vidět čoli těch nejzvláštnějších střihů. Někdy poslouží jako náhrada místo čoli i tílko nebo body.
HISTORIE SÁRÍ
První zmínky o sárí pocházejí z doby před 5000 lety, z indického eposu Mahábhárata. Vypráví se zde příběh o princezně Draupadí. Jednou, když se Krišna, který je Bůh samotný, poranil, Draupadí neváhala a utrhla kus svého sárí, aby Krišnovi mohla ránu zavázat. Krišna jí byl velmi vděčný a slíbil jí, že jí jednou dá tolik sárí, kolik bylo v tomto kousku látky vláken. Brzy se Draupadí dostala do velkých nesnází, když se jí Dusašán pokoušel svléknout před hříšným shromážděním. Jaké však bylo jeho překvapení, když sárí svlékal a svlékal - Draupadí zůstávala stále oblečená do nikdy nekončícího pruhu sárí, které jí Krišna dal.
Od té doby se na sárí nic nezměnilo, v Indii se těší velké oblibě dodnes. Jedinou proměnou sárí prošlo během 20. století, kdy Indii okupovali Britové. Tehdy si Indky velice oblíbily dovážené západní syntetické materiály, protože jsou z mnoha pohledů praktičtější. Tyto látky se poté začaly vyrábět i přímo v Indii, proto můžeme vedle tradičních bavlněných nebo hedvábných sárí vidět i sárí viskózová, polyesterová nebo polyamidová.
K období britské nadvlády se také pojí jedna velmi smutná záležitost. Britové se intenzivně snažili zničit indickou kulturu a tradice, aby se Indové stali závislými na jejich dováženém zboží. To došlo tak daleko, že mistrům tkalcům přeráželi a mrzačili prsty, aby nemohli své umění předávat dál. Jak ale můžeme vidět dnes, záměr se nepodařil a Indie je stále zemí, kde se tkají a vyšívají ty nejůžasnější látky, mezi něž patří dozajista i sárí.
Sárí z tradičních materiálů - bavlny a hedvábí - se stále tkají ručně, většinou podomácku a obchodníci je pouze vykupují anebo vlastní malé dílny. Viskózová sárí se už ale vyrábějí průmyslově, alespoň co se materiálu týče. Jejich výzdoba - tisk nebo výšivky - ale stále závisejí na šikovných indických ručkách...
Na rozdíl od pánských oděvů, které již pomalu vytlačil západní styl oblékání, ženy a dívky zahalené v sárí můžete běžně vidět nejen na ulici, ale také v politice, úřadech, jako hlasatelky v televizi a někdy i v hudebních klipech MTV. Není divu, sárí je velmi praktické i pro dnešní dobu. A navíc - každá dívka či žena v něm vypadá doslova jako princezna.
DALŠÍ TYPICKÉ INDICKÉ ODĚVY
Mimo sárí můžete v Indii často potkat i pandžábí (šalwar kamíz, šalwar kurtá), které však není v Indii tradiční, bylo převzato z islámských zemí. Do Indie se nejprve dostalo skrze stát Pandžáb (odtud jeho jméno), který leží na pomezí zemí tradičně hinduistických a muslimských. Odtud se pak během 20. století rozšířil do celé Indie, kde ho nosí zejména muslimky a sikhské ženy. Pandžábí ale nosí i hinduistky, zejména ve větších městech. Klasické pandžábí se skládá ze tří částí - velmi široce střižených kalhot, dlouhé haleny áčkového tvaru s rozparky na bocích a šály, která se nosí na mnoho způsobů. Existuje i alternativa zvaná Short top, což je vlastně kratší verze pandžábí, které v tomto případě sahá jen pod zadek. Také kalhoty bývají většinou rovné nebo zvonové. Nyní jsou v Indii také velice populární čuridary - kalhoty tohoto typu pandžábí jsou velice dlouhé, ale velice úzké, takže pevně obepínají lýtka a vytvářejí na nich řasení.
Tradičnějším oděvem je proti tomu komplet dlouhé sukně (zavinovací - lehanga, nebo na provázek - ghagri), čoli a velkého šátku, někdy zvaný polosárí. Tomuto oděvu se ve východní Indii říká lehanga-dhupatta, v západních oblastech ghagra-orni a na jihu zase mundu nebo pavadai-davani. Velké oblibě se těší v Rádžasthánu anebo Gudžaráthu a nesmíme zapomenout ani na pověstné indické svatby, protože většina nevěst se vdává právě v těch nejluxusnějších podobách čoli-šhahrara, jak se polosárí také někdy říká.