Texty byly nejdříve tesány do kamene, malovány na štuk, ryty do střepů a podobně. Později se stal úředním materiálem pro psaní textů papyrus. Název dostal podle rostliny Papyrus – Cyperus papyrus L. Latinský název pochází z řeckého papyros (papuros). V staroegyptštině se nazýval cáfy. Později snad papuro (patřící králi). Pochází z něj i naše slovo papír.
Rostlina papyrus dosahuje výšky až 6 metrů a dařilo se jí v klidných zátočinách Nilu. V současnosti se s ní můžeme v Egyptě setkat pouze v káhirské botanické zahradě, či snad v Súdánu a Etiopii. Je nenáročná, potřebuje jen velké množství vody.
Výroba papyru: stvoly papyru se oloupaly a nařezaly na asi 40 cm dlouhé tyče , ty se rozřezaly podélně na tenké proužky. Proužky se kladly na tvrdou podložku, aby se nepatrně překrývaly (lze to vidět na struktuře papyru). Přes tuto vrstvu se kladla vrstva druhá, ale svisle k první vrstvě. Vrstvy pak byly několik dní namáčeny ve vodě, lisovány, později tlučeny a hlazeny. Jednotlivé proužky papyru se k sobě spojovaly šťávou, která se při lisování pustila. Nakonec se papyrus sušil a vyhlazoval. Měl bílou barvu, která zežloutla nebo zhnědla až během tisíciletí.
Při psaní záznamů se jednotlivé papyrové listy spojovaly dohromady a tak se vytvářely dlouhé svitky. Některé z nich dosahovali i délky 40 metrů. Na papyrus se psalo vyschlým stvolem sítiny Juncus maritimus, který písař na konci rozžvýkal na malý štěteček. Od 3. stol. př. n. l. se začalo používat pero ze stonku rákosu. Používala se černá barva, vyrobená ze sazí a pojiva, a červená, vyrobená z okrového prášku.
Umění písařské bylo velmi ceněno. Písaři uctívali svého boha písma Thovta.
Nejstarší nalezený papyrový svitek – Prisseův papyrus obsahuje dva texty. Zde je několik úryvků z tohoto spisu:

„Buď veselý na celou dobu svého života, nedělej více, než je přikázáno,
A nezkracuj tak dobu určenou k zábavě,
duchu se příčí, když se mu bere doba radovánek.
Neztrácej tedy ani o hodinu více, než je třeba, péčí o své statky,
Bohatství se dostaví i když hovíš svým touhám,
Naopak z bohatství není prospěchu
Když jsou zanedbávány“….