Kdo byl Tutanchamon?
S určitostí se neví, ani odkud se vzal, ani čí byl syn. Nebyl žádný válečník, neproslavil se stavbami chrámů ani reformami ve státě. Na trůn prý nastoupil ve svých devíti letech, po sňatku s princeznou Anchesenamon (dcera krále Achnatona). Tutanchamon byl na trůn dosazen v období neklidu, jako pouhá loutka, která je ve skutečnosti neschopná vládnout. A tak si moc a stabilitu ve státě za jeho vlády upevňovali kněží Amona. Po deseti letech byl Tutanchamon odstraněn. Na trůn po něm neusedl žádný silný panovník, nenastaly nepokoje. Možná se o jeho smrt postarali kněží nebo jeho nástupce Haremheb.

Objevení Tutanchamónova hrobu
Největší objev archeologie byl vlastně i zkázou. Věda nebyla na takový objev připravena. Zásluhou Cartera neskončila celá řada nálezů v troskách, ale byla evidována. Ale i on se dopustil závažných chyb. Po otevření hrobu se začaly některé předměty rozpadat, oloupávalo se zlaté obložení, rozpadávaly se tkaniny, barvy vybledly. Archeologové se dopustili velkých chyb v oblasti chemie a konzervování nálezů a nešetrným zacházením. Každý se snažil získat co nejvíce, a tak došlo k tomu, že mumie byla roztrhaná na kusy. Tutanchamonova posmrtná maska a sarkofág uložený v Káhirském muzeu ztrácí svůj lesk a barvy díky světlu fotoaparátů.
Egyptolog Carter dostal poslední šanci od svého financovatele Lorda Carnavona, poslední sezónu se mohl snažit objevovat poklady Egypta. Carter však měl představu a cíl. Snad tušil kde by Tutanchamonův hrob měl být. Překopal celé údolí. S pomocí jeho dělníků se pustil do odklízení zdiva před hrobem Ramsesse VI., posledního neprozkoumaného místa v celém údolí. Již druhý den narazili na schod a odkryli dalších dvanáct schodů. Objevil se před nimi zapečetěný vchod do hrobu. K rozeznání byla pečeť města mrtvých – šakal s devíti spoutanými zajatci. Ač měl Carter velké nutkání začít ihned s objevováním nálezu, musel o tom nejdříve informovat svého živitele. Po jeho příjezdu se začalo na vykopávkových pracích. U vchodu našli další pečetě s kartuší a znakem slunce a skaraba. Objevili také skvrnu na omítce, která dokazovala, že zeď někdo omítnul dodatečně. Znamenalo to, že hrob už snad někdo objevil a jeho poklady si odnesl.
V hloubce osmi a půl metru narazili dělníci na další zapečetěné dveře, které taktéž nesli stopy dodatečného omítnutí. Po prokopání otvoru se zjevila egyptologovi nádherná scenérie. Ve světle svíčky spatřil sochy podivuhodných zvířat, lidí, alabastrové a vykládané truhly, vozy, lehátka a spousty různých nádob a předmětů. Všiml si také, že v předsíni je nepořádek, pravděpodobně způsobený lupiči. Na konci této místnosti čekaly na Cartera další zapečetěné dveře. Nález byl tak obsáhlý, že si musel přivolat posilu. Pomocníky mu byli James Henry Breasted a americká skupina v čele s Arthurem Cruttendenem Maceem. Všechny nalezené předměty musely být katalogizovány (Lord Carnavon s tím nesouhlasil) a nakonzervovány. To už se kolem místa naleziště seskupovaly tisíce turistů a zvědavců.

Zajímavostí je, že desátý den po otevření posledních dveří dal Carter vchod na deset dní zasypat a zmizel neznámo kam. Poté opět pokračoval, přestože byl naprosto vyčerpaný. Možná také proto vznikl dlouhotrvající spor mezi Carterem a Carnavonem. A najednou jako by se smůla začala sypat z nebe. Lord Carnavon onemocněl, testy nepotvrdily žádnou z hypotéz. Carnavon jen opakoval, že mu obličej drásá pták. Začalo se mluvit o faraónově kletbě, která chrání hroby. Ochránkyní králů byla Nechbet, podobající se supovi. 5. dubna 1923 Lord Carnavon zemřel. V tu samou dobu se jeho fenka v Anglii svalila na zem mrtvá. Profesor La Fleur po návštěvě hrobky náhle záhadně onemocněl a zemřel. Zanedlouho poté onemocněl i lordův partner James Henry Breasted. Breasted přežil, přestože ho provázela do konce života neznámá onemocnění. Roku 1923 záhadně zemřeli archeologové Ahmad Karnal a William Henry Goodyear, kteří se podíleli na odkrývání hrobky. Rok nato zemřeli další spolupracovníci rentgenolog Archibald Douglas Reed a archeolog Hugh Gererd Evelyn White. Carterův pomocník Arthur C. Mace. Britský průmyslník Joel Woolf, který přijel do Egypta pouze kvůli objevu hrobky, také návštěvu hrobku nepřežil. A stejně tak americký miliardář George Jay Gould.
Záhadná úmrtí byla spojována nejen s otevřením Tutanchamónovi hrobky, ale i s egyptskou archeologií vůbec. Například zemřel Edward Ayrton, který provedl úspěšné vykopávky hrobů faroóna Hremheba, Siptaha a královny Teje. Taktéž Henry Gorringe zemřel mlád, když doprovázel známý obelisk z Alexandrie do Spojených států. Záhadně zemřel dokonce ředitel Káhirského muzea Gamala Mahraze. Právě on na faraónovu kletbu nevěřil. Některé souvislosti těchto úmrtí vyvolávají pochybnosti a nejistotu. Proběhlo několik vědeckých a laických diskusí po celém světě. Výzkum Dr. Izzudína ukazoval na plísně vyvolávající horečnatá onemocnění, objevila se teorie přirovnaná k Histoplazmóze z trusu netopýrů apod. Poprask způsobil případ vědce Táhá vracejícího se z konference, na které nazval kletbu faraónů pohádkou. Zemřel při srážce s protijedoucím automobilem. Pitva ukázala na selhání srdečního oběhu, stejně jako u většiny ostatních záhadných úmrtí. Objevila se další teorie, že Egypťané byli specialisté na výrobu jedů, které byly napuštěny do stěn a předmětů v hrobkách. A tak v hermeticky uzavřené místnosti mohly vydržet v neporušeném stavu. Stejně tak mohly přečkat i bakterie a viry. Teorie však nebyla stoprocentně potvrzena.
A tak tedy stále zůstává velký otazník, zda jde skutečně o kletbu faraónů či je příčinou úmrtí nějaký vědecky vysvětlitelný jev. Pravdou ovšem je, že i v naší době je poškození hrobu označováno jako vandalismus. Je to znesvěcení hrobu, ať pod rouškou vědy nebo ne.